Víte, proč děláte špatná rozhodnutí?

Podobně jako naše tělo má i lidský mozek své nedokonalosti a limity. Nicméně lidé si těchto omezení nejsou vědomi a jejich vliv na své rozhodování podceňují, kvůli čemuž dělají špatná rozhodnutí. Ba co víc – mozek je geniální pachatel a pokud takovou chybu udělá, velmi dobře zamaskuje svoje stopy.

Vždy mě fascinovalo, že lidé jsou většinou velmi objektivní, co se týče jejich fyzických schopností – nemyslíme si, že bez tréninku zaběhneme 100 metrů pod 10 vteřin nebo uběhneme maraton pod 2 hodiny. Co se však týče rozhodování, všichni jsme i bez patřičného tréninku Usaini Boltové – často bez sebemenší investované námahy rozumíme Brexitu, ekonomii, globálnímu oteplování apod.

Chybuji, tedy jsem

Mým cílem je vám ukázat, že děláme chyby a jsme často přesvědčeni s naprostou jistotou o věcech, které nejsou pravda. Jsme dost možná hloupější, než by se nám samotným líbilo, ale na tom není vůbec nic špatného.

Mým cílem určitě není někoho urazit. Základem zklamání jsou nereálná očekávání. Vědomí vlastní hlouposti nás naopak osvobozuje. Všichni jsme v tomhle na stejné lodi a matka příroda do nás nainstalovala vnitřního „ňoumu“, který dělá nesmysly. Tohoto „ňoumu“ ale máme všichni společného – pokud si uvědomíme, že máme tendenci se rozhodovat špatně a dělat chyby, určitě v tom nejsme sami a není nutné si to vyčítat (já sám o tomto tématu nemluvím proto, že bych se špatně nerozhodoval, ale právě proto, že mám úplně stejnou tendenci dělat špatná rozhodnutí). Tohle všechno je naprosto přirozené a náš vnitřní „ňouma“ by měl být v běžném životě zdrojem legrace a ne smutku. Pokud jej však nepoznáme a necháme jej se projevovat bez omezení, dovede napáchat spoustu škod.

První krůčky za poznáváním vnitřního „ňoumy“

Optické iluze jsou asi nejjednodušší ukázkou toho, jak náš mozek špatně vyhodnocuje informace. Daniel Kahneman ve své knize Myšlení rychlé a pomalé [1] používá obrázek dvou úseček ohraničených šipkami. Vašim úkolem je určit, která z nich je delší:

Tento obrázek nemá žádný popisek

Pokud jste normální, tak vidíte vrchní úsečku jako delší. Pravdou nicméně je, že jsou obě stejně dlouhé (klidně si to přeměřte). A i když už víte, že jsou obě stejně dlouhé, stále je tak „necítíte“ ani nevidíte – stále vás váš vnitřní „ňouma“ v hlavě přesvědčuje, že ta vrchní je delší.

Když se nad tím zamyslíte, tak je to celkem děsivé. Na naší schopnosti vidět extrémně záviselo naše přežití. Přesto stačí pár čar, abychom náš mozek zmátli. Jaké chyby asi děláme v jiných a složitějších oblastech?

Myšlení rychlé a pomalé

Daniel Kahneman v již zmiňované knize dělí naše rozhodování na dva samostatné systémy:

Myšlení rychlé (Systém 1)

Tento systém rozhodování je postaven na vytváření heuristik – řešení problémů pomocí zjednodušování a intuice. Je evolučně velmi starý a vyhodnocuje obrovské množství informací. Aktivita Systému 1 je automatická, rychlá a nevyžaduje naši vědomou kontrolu ani úsilí. Nicméně v rámci tohoto rozhodovacího systému vzniká celá řada chyb. Jeho intuitivnost způsobuje, že nejsme schopni tento systém vědomě vypnout, ale pouze rozpoznat situace, ve kterých nás klame (šipky v příkladu výše stále uvidíme jako různě dlouhé).

Myšlení pomalé (Systém 2)

Tento systém je analytický a pomalý. Jeho použití je vědomé, energeticky náročné a vyžaduje naši aktivní pozornost. Systém 2 vyhodnocuje informace ze Systému 1 a občas se stává, že racionalizuje rozhodnutí, která již vznikla v Systému 1. Nicméně aktivita Systému 2 nám umožňuje pečlivě daný problém zkoumat a analyzovat jej.

Důležitým poznatkem je, že i když již víme správnou odpověď na předchozí vizuální iluzi, tj. že úsečky jsou stejně dlouhé, nezabraňuje to Systému 1 nás uvádět v omyl a aktivovat našeho vnitřního „ňoumu“ – stále vidíme první úsečku jako delší. Stejné to je i s dalšími chybami v rozhodování. Samotná jejich znalost je z rozhodování neodstraní – pořád nás budou ovlivňovat.

Jak naše rozhodování zlepšit

Co může velmi pomoci rozhodování zlepšit, je rozvoj dovednosti rozpoznávat situace, ve kterých má náš mozek tendenci dělat chyby – náš vnitřní „ňouma“ se projevuje. V takových situacích následně můžeme zpochybnit informace, které nám předkládá Systém 1. Na každou chybu v rozhodování existuje technika nebo metoda, která ji umožňuje rozpoznat a odhalit. Pokud tedy příště uvidíte obdobnou optickou iluzi, nic nezabrání tomu, abyste ji intuitivně řešili špatně. Na druhou stranu vám taky nic nebrání si vzít pravítko a správnost svého rozhodnutí si ověřit. Právě tímto aplikujete klíčovou dovednost kritického myšlení – uvědomění si vlastní omylnosti a prověřování skutečnosti.

Existuje několik desítek různých chyb v rozhodování, které zhoršují naši schopnost vyhodnocovat informace, analyzovat problémy a hledat jejich řešení. V následujících článcích si představíme některé z nich (např. konfirmační zkreslení, IKEA efekt nebo efekt přeživších) a dozvíte se, co je možné dělat pro jejich odhalení a pro snížení jejich dopadu na naše rozhodnutí.

Nenechávejte se vláčet svým vnitřním „ňoumou“ a navštivte také dvoudenní školení zaměřené na rozpoznávání a snižování dopadu chyb v rozhodování, argumentaci a analýze problémů, na které se můžete přihlásit zde.

Školení je přizpůsobeno na zlepšení našeho rozhodování ve firemním prostředí a je určeno pro manažery, konzultanty ale i jakékoliv řešitele problémů – kombinuji v něm teorii se zkušenostmi z realizace projektů pro některé z největších společností působících nejen v České republice.

Autor: Miroslav Polách

_____

[1] KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. V Brně: Jan Melvil, 2012. Pod povrchem. ISBN 978-80-87270-42-4.