Jste dostatečně pokorní?

Když se podíváte kolem sebe, tak ty nejúžasnější věci budou pravděpodobně produktem pokory. Systémy využívající pokoru produkují neskutečně zajímavé výsledky. Platí to o vědě, ekonomii, firmách i lidech. Náš růst je umožněn díky uznání naší nevědomosti.

Pokora ve vědě

Představte si, že nastoupíte do stroje času a vrátíte se o 50 let nazpátek – kolik z našich názorů na okolní svět by bylo jinak? Vždyť i dnes tak běžně přijímaná teorie velkého třesku byla ještě v první polovině 60. let 20. století mnohými astrofyziky vysmívána. Teorii o stacionárním vesmíru upřednostňoval například i samotný Albert Einstein a zavedl „kosmologickou konstantu“, která měla působit proti gravitaci a stacionární vesmír udržovat v rovnováze. Po potvrzení velkého třesku označil tuto konstantu za největší chybu svého života. Až po jeho smrti se ukázalo, že zas tak mimo nebyl a taková síla doopravdy existuje a zrychluje rozpínání vesmíru – i takový génius jako Albert Einstein se tak v jedné a té samé věci dovedl mýlit hned dvakrát.

Zkuste se nyní vrátit o 100 let nazpět. Jaké byly naše představy o hmotě? Teprve v roce 1897 J. J. Thomson zjistil, že jsou atomy dále dělitelné, a objevil elektron. Na experimentální potvrzení existence neutronu jsme čekali až do roku 1932. Kvantová mechanika popisující chování tak malých částic byla naprosto neznámou teorií. Kdybyste měli odvahu a vydali se dále do historie, tak by vás např. ještě na konci 15. století upálili za názor, že Země je kulatá.

Jak vidíme, naše představy o světě se vyvíjejí. Vytvořili jsme metodu pozorování světa, která takovou evoluci myšlenek umožňuje. Vznikla věda. Věda na rozdíl od víry umožňuje změnu. Existuje v ní stále prostor pro pochyby. O správnosti vědecké teorie nerozhodují volené orgány či jiná forma plánovaného „řádu“, je v ní jeden jediný nemilosrdný kat naprosto nezávislý na intelektu člověka = experiment. Nikdo nedovede dopředu s jistotou plánovat, jak nějaký experiment dopadne – proto je taky děláme. Sedí-li výsledky experimentu s našimi odhady, fajn, nesedí-li, naše teorie je chybná. Je úplně jedno, kdo ji vymyslel, či jak je pěkná nebo kolik experimentů ji už předtím potvrdilo. Stačí jedno jediné pozorování, které s ní není v souladu, a teorie je špatně.

Jak omezené byly naše představy o světě, dokud jsme se spoléhali jen na svou intuici. Jak primitivní byla naše představivost, dokud jsme nezačali naše názory na svět utvářet, porovnávat a hodnotit dle vědeckých metod. Díky vědě již chápeme, že svět je daleko více fascinujícím místem, než by kdy mohl kdokoliv z našich předků snít.

Základem vědy je pokora. Její mechanismy nehledají ultimátní pravdu, pouze umí velmi dobře rozpoznat, co pravda není a poučit se.

Pokora v ekonomii

Obdobné mechanismy lze vidět i např. v ekonomii, ve které mně blízký přístup (Rakouská ekonomická škola) je postaven na principech samoorganizace. Pro tuto samoorganizaci je snaha o dosažení zisku ekvivalentem experimentu pro vědu – umožňuje dlouhodobě rozeznat dobré nápady (využívající méně zdrojů a lépe sloužící zákazníkovi). Produkty ekonomických procesů jsou mnohem chytřejší než znalosti jakéhokoliv jedince. Famózní esej Leonarda Reada z roku 1958 demonstruje, že nikdo na světě neví, jak vyrobit ani tak jednoduchou věc jako je tužka (znalosti o její výrobě jsou rozprostřeny mezi obrovské množství lidí). I přes tuto skutečnost denně využíváme věci, které jsou ještě o několik řádů komplikovanější. Když se nad tím zamyslíte, tak i díky tomuto je jedním z hlavních znaků chudoby samostatnost. Pokud jednotliví lidé tvoří sami pro sebe, žijí v technologicky primitivní a chudé společnosti.

Když kooperaci narušíte a necháte v ekonomice rozhodovat pár vyvolených, nevyhnutelně to vede k větší hlouposti a plýtvání. Komunismus nefunguje zejména proto, že trpí nepokorou k systému, který chce řídit a plánovat – naivně si myslí, že politici jsou chytří a dovedou domyslet důsledky svých rozhodnutí.

Pokora ve firmách

V současnosti jsme na začátku kreativní revoluce v řízení firem. Doposud využívané nástroje v managementu jsou již několik generací staré a byly vyvinuty do světa, který potřeboval spíše ruce a nohy člověka než jeho hlavu. Firmy byly řízeny zejména z vrchu dolů.

Čím jsou znalosti v ekonomice důležitější, tím i důležitější je schopnost firem využívat znalosti svých zaměstnanců. Z tohoto důvodu začínají získávat na významu principy managementu, které jsou více decentralizované a jejich primární snahou není dělat vše správně, ale dělat chyby a rychle se z nich učit. Rychleji než konkurence. Když se podíváte na principy svobodné firemní kultury nebo agile managementu, spojuje je přesouvání rozhodování níže. Management tímto otevřeně a s pokorou přiznává, že podřízení ví lépe jak řešit konkrétní problémy, protože jsou v denním kontaktu se zákazníkem nebo samotní danou práci vykonávají. Nejdůležitější rolí managementu je vytvořit vhodné podmínky. Pokud byste se o agile chtěli dozvědět více, doporučuji náš magazín Change – Leading in an Agile World).

Pokora jednotlivce

Lidé si jsou velmi dobře vědomi limitů svého těla. Drtivá většina z nás je tedy z tohoto pohledu pokorná a ví, že bez tréninku neuběhne maraton nebo neskočí 6 metrů do dálky. Zajímavé je, že v rámci rozhodování si stejných limitů vědomi nejsme a naše domýšlivost vytváří problémy nejen v oblastech, které jsem uvedl výše. Pokud jde o rozhodování, všichni si neoprávněně myslíme, že jsme profesionální sportovci.

Náš mozek bohužel vytváří celou řadou chyb v rozhodování. Například máme tendenci přeceňovat informace, které podporují naše názory, podřizujeme se názoru skupiny, přeceňujeme kvalitu věcí, které jsme vytvořili, a podceňujeme míru vlastní nevědomosti. Problém tedy není v tom, že bychom měli pocit, že něco nevíme, ale v tom, že spousta věcí, které víme, nejsou pravda. Manipulujeme sami sebe a bohužel i ostatní kolem nás, aniž bychom o tom vůbec věděli.

Schopnost rozpoznat správná řešení od špatných není důležitá jen v rámci rozvoje vědy, ekonomie a firem. Je důležitá i pro rozvoj jednotlivce, kdy vlastní neobjektivita je největší překážkou v rozvoji sebe sama.

Odhalováním chyb v rozhodování se zabývá kritické myšlení. Jeho znalost vytváří paradox – uvědomění si vlastní nevědomosti a zní pramenící pokory nás v konečném důsledku dělá mnohem chytřejšími.

Právě na rozvoj kritického myšlení a analýzu problémů jsme vytvořili školení, na které se můžete přihlásit zde.

Buďte tedy pokorní a důvěřujte spíše lidem a systémům, které nemají nebo nehledají konečnou pravdu, ale daleko více se zaměřují na rozpoznávání situací, kdy se mýlí.

Autor: Miroslav Polách, konzultant ICG